UNICEF
JAKO VYSLANEC UNICEF
Zatímco filmová kariéra Audrey Hepburnové se přes všechny peripetie podobá pohádce z Prázdnin v Římě, její soukromý život už tak idylický nebyl. První, dvanáct let trvající manželství s průměrným hercem Melem Ferrerem, který byl o dvanáct let starší a v němž Audrey nepochybně hledala autoritu svého chybějícího otce, poznamenalo po romantickém začátku několik Audreyiných samovolných potratů, Ferrerových nevěr,manželských scén a nekonečných problémů s nechutenstvím. Přesto se dlouho rozvodu bránila. "Nechtěla jsem se rozvádět," řekla později hořce. "Mé dětství zničil otcův odchod. Musela jsem předčasně dospět, chovat se jako poslušná holčička a pomáhat mamince."
Jediným světlým bodem bylo narození syna Seana, pro kterého byla ochotna obětovat i svou hereckou kariéru. Když se nakonec s Ferrerem rozvedla a provdala se podruhé, tentokrát za italského krasavce Andreu Dottiho, o devět let mladšího, a když se jí z tohoto svazku narodil císařským řezem syn Luca, skutečně takřka na osm let filmové ateliéry opustila. Vrátila se do nich až v roce 1976 půvabnou komedií Robin a Marian, aby pak během následujících třinácti let natočila už jen tři zcela bezvýznamné filmy.Na tom nic nemění fakt, že krátce před smrtí dostala Oscara za celoživotní dílo.
Tohoto ocenění se jí však dostalo nejen za její filmovou tvorbu, ale také za nezpochybnitelné lidské kvality.V osmdesátých letech se na ni obrátil o pomoc Dětský fond Spojených národů (UNICEF), jehož aktivitám zasvětila závěr svého života: "Teď děkuji pánu Bohu za filmovou kariéru, která mě tak proslavila. Je mi jasný důvod, kvůli něm už jsem před lety získala popularitu... Služba ostatním dává našemu životu smysl." Nebyla to jen póza či snaha se ještě víc zviditelnit, jako tomu bylo v případě některých jiných hvězd. Představitelé UNICEF by se bývali spokojili jen s oficiální podporou, to ale ona odmítala. Nebála se riskovat a cestovala do nejohroženějších míst.
Známé jsou její cesty do Etiopie či Bangladéše a další aktivity,jimiž výrazně přispěla k zahájení humanitárních akcí. Při cestě do Somálska v roce 1992 však začala trpět hroznými bolestmi břicha, které zpočátku přičítala infekci amébami. Dva měsíce po jejím návratu ale u ní lékaři na klinice v Los Angeles objevili rakovinu tlustého střeva v pokročilém stadiu. Naděje nebyla žádná. Audrey se vrátila do svého domu ve švýcarském Tolochenaz, který obývala se svým třetím manželem, producentem Robertem Woldersem. Tady strávila poslední dny svého života a tady také v okruhu svých nejbližších 20. ledna 1993 zemřela.
Když novináři požádali jejího syna Seana, aby jim řekl pár slov o matce, vzpomněl si, jak jim maminka četla dopis vnukovi od jistého autora, kterého obdivovala. Stálo v něm:
"Pokud budeš někdy potřebovat pomocnou ruku, najdeš ji na konci vlastní paže. Až budeš starší, tak si vzpomeň, že máš i druhou ruku. Tou první pomáháš sám sobě a tou druhou ostatním."
