Audrey trpěla za války podvýživou, což se podepsalo na její postavě. Často, aby zahnala hlad, zůstala v posteli a bez přestávky četla. V dospělosti ji možná kvůli problémům z dětství nebo baletu sužovala mentální anorexie, které paradoxně vděčí za to, že se stala prototypem krásy. V době, kdy byla móda plných tvarů a oplácaných žen, se se svou drobnou a téměř dětskou postavou stala symbolem přitažlivosti, šarmu a ideálu. Její vzhled evokoval nevinnost a potřebu ochraňovat. To způsobilo, že ostatní ženy chtěly být jako ona. Drasticky hubly, oblékaly se stejně, zjišťovaly jaký má herečka právě účes, a které šperky nosí. V čem byla Audrey jednou viděna ve společnosti, bleskurychle vymizelo z pultů butiků. 

V roce 1953 začala její spolupráce s francouzským návrhářem Hubertem de Givenchy. Navštívila jeho dům módy v Paříži a zapůjčila si pro film Sabrina několik modelů. Stala se díky jeho jednoduchému chlapeckému stylu módní ikonou-

Audrey vděčíme za módnost krátkých černých šatů, černého roláku a dalších zajímavých kousků. 

Sice několik žen v 50. letech začalo nosit pohodlné balerínky, ale teprve, když je na svou nožku obula Audrey a vykročila do světa, staly se hitem